Asi to spousta z vás už nepotřebuje, ale rozhodl jsem se napsat článek o základech. Samozřejmě to neni z mojí hlavy, ale prohledal jsem internet a pokusim se základy vypsat.

Horolezectví lze přibližně dělit podle terénu, ve kterém se leze

• lezení na umělých stěnách, obvykle v hale
• bouldering, lezení bez lana obvykle nízko nad zemí
• sportovní lezení krátkých cest na skalách
• lezení v horách
• bigwall, vícedélkové až vícedenní cesty na skále
• lezení ledů
• drytooling, překonávání skalních partií s mačkami a cepíny jako při lezení ledů
• horolezectví v ledovcových velehorách
• výškové horolezectví (ve vysokých velehorách)
• buildering, lezení po budovách a mostech

Vybavení horolezce

• Sedací úvaz, jinak též sedák
• Hrudní úvaz, též prsák
• Horolezecké lano
• Slaňovací osma
• Lanová brzda - též jistící prostředek nebo jistítko
• Cepín
• Mačky a lezečky
• Blokant
• Přilba
• Skoby
• Karabina
• Expreska
• Lékarnička
• Maglajz

Styly přelezu

Ve sportovně pojatém lezení je pro hodnotu výkonu důležitý tzv. styl přelezu.

• On sight (OS) – Přelez stylem RP takzvaně na první pohled, tedy bez předchozího seznámení s cestou. Lezec nesmí ani pozorovat ostatní při zdolávání stejné trasy nebo si od nich nechat radit kroky. Je nejvýše uznávaným stylem pro přelezení cesty.
• Flash - Přelez stylem RP na první pokus bez odsednutí. Lezec už viděl cestu lézt někoho jiného (počítá se i shlédnutí na videu), nebo mu někdo při lezení radí. Velmi respektovaný styl.
• Rot punkt, Red point (RP) – Lezec je jištěn pomocí lana zdola, začíná pod cestou bez připravených expresek či jiných prostředků. Zakázáno je odpočívání na jistících bodech. Po případném pádu končí pokus o vylezení dané cesty. Lezec má možnost se s cestou blíže seznámit ještě před nástupem. Velmi používaný a respektovaný styl.
• Pink point (PP) – Lezec je jištěn pomocí lana zdola, v jistících bodech už jsou nacvakány expresky, což činí výstup poněkud lehčím než v případě RP. Zakázáno je odpočívání na jistících bodech. Po případném pádu končí pokus o vylezení dané cesty. Lezec má možnost se s cestou blíže seznámit ještě před nástupem. Velmi používaný a respektovaný styl. V současné době bývají velmi těžké cesty lezeny spíše stylem PP než RP.
• Rote kreuz, Red Cross (RK) - Po pádu lezec nechá lano v posledním dosaženém jištění a po spuštění do místa, kde se dá stát bez pomoci rukou (no hand rest) případně na zem, cestu doleze bez odpočinku.
• All free (AF) – Povolen je odpočinek na jistících bodech, po pádu se může pokračovat ve výstupu a je možnost prostudovat si plánovanou trasu.
• Top rope (TR nebo RC) – Lezec je jištěn pomocí lana shora, které prochází jištěním nad lezcem. Ten se tak nevystavuje riziku pádu, s výjimkou kyvadlového pádu, pokud není jištění přímo nad lezcem. Tento způsob přelezu je vhodný při tréningu.
• Free solo (FS) - Lezec není nijak jištěn. Oproti jiný způsobům je psychicky náročnější a riskantnější. Horolezci je obecně považován za nejhodnotnější způsob překonání cesty, vzhledem k rizikům ale není příliš praktikován.

Stupnice obtížnosti (horolezectví)

Klasifikační stupnice UIAA - volné lezení

Stupnice UIAA zohledňuje především fyzickou náročnost přelezu, kde umělé pomůcky slouží pouze k zachycení případného pádu.

• I - Lehké: Nejjednodušší forma skalního lezení, ne však chodecký terén. K zabezpečení rovnováhy je třeba rukou.
• II - Mírně těžké : Začátek lezení, při kterém je vyžadována technika tří pevných bodů.
• III - Středně těžké: Na exponovaných místech se doporučuje mezijištění. Trénovaní a zkušení lezci mohou překonávat úseky tohoto stupně ještě bez použití lana.
• IV - Těžké: Na tomto stupni začíná opravdové lezení. Dostatečné lezecké zkušenosti jsou nezbytné. Delší lezecké úseky většinou vyžadují více mezijištění. Jištění lanem je už obvyklé i u zkušených a trénovaných horolezců.
• V - Velmi těžké: zvyšuje se počet mezijištění. Lezení klade zvýšené nároky na fyzickou kondici, techniku a zkušenosti.
• VI - Neobyčejně těžké : Lezení vyžaduje velmi dobré schopnosti a výbornou trénovanost. Velká expozice se často spojuje s malými možnostmi zajištění.
• VII - Mimořádně těžké: Lze zvládnout jen zvýšenou trénovaností. I dobří lezci potřebují často speciální přípravu pro určitý druh skály, aby úseky tohoto stupně přelezli spolehlivě a bez pádu. Vybroušená technika jištění je nezbytná.
• VIII - X - stupňování předchozích obtíží, velmi vysoké nároky na speciální přípravu, výstupy a úseky krajních stupňů lze často zvládnout až po předchozím nácviku a získání pohybových návyků. V současnosti je horní stupeň této kategorie vrcholem v lezení OS (on sight) pro nejužší světovou špičku.
• XI - současná hranice lezeckých možností ve volném lezení, předchozí nacvičování zpravidla nezbytné, k překonání jsou nezbytné ideální podmínky (vnější i psychické), taktéž naprosté soustředění na výkon.

Západoalpská klasifikační stupnice

Alpská stupnice zohledňuje celkovou náročnost túry, tedy obtížnost skalních partií, možnost (a nutnost) jištění, strmost sněhu nebo ledu, délku výstupu, (ne)možnost ústupu a jiná nebezpečí.

• P - Dobrá pěší cesta.
• PE - Cesta bez obtíží, například v lese mimo cesty.
• TF - Dobrá cesta, obtížnost skály nepřesahuje I UIAA, místy I-II.
• F - Snadné, převážně pasáže I, místy II. Skon sněhu do 30°. Náznaky lezení.
• PD - Poměrně obtížné, převážně pasáže II místy III. Sníh do 35-40°. Použití maček a cepínu nezbytné, jistá chůze, často velká expozice.
• AD - Více obtížné, převážně pasáže III místy IV. Sníh 40-45°, místy 50°.
• D - Obtížné, převážně pasáže IV místy V. Sníh občas přesahuje 55°.
• TD - Obtíže se zvětšují, průstupy významných alpských stěn, skála dosahuje obtížnosti VI, krátké ledové úseky 90°.
• ED - Špičkové výstupy výkonnostních sportovců. Kolmé ledy, obtížné mixy a skály nejméně VII.
• ABO - Extrémně obtížné, dlouhé a nebezpečné túry na horní hranici lidských schopností.

Srovnávací tabulka nejrozšířenějších klasifikačních stupnic

UIAA	SASKO	USA	AUS	FRA	NOR	SWE	UK
1
2	I
2+	II
3-
3	III	5.0					M
3+		5.1					D
4-	IV	5.2
4		5.3					VD
4+	V	5.4					S
5-		5.5					HS
5	VI	5.6			5-	5-	4b
5+	VIIa	5.7/F7	14	5a	5	5
			15
6-	VIIb	5.8/F8	16	5b	5+	5+	4c
6	VIIc	5.9/F9	17	5c	6-	6-	5a
6+			18
	VIIIa	5.10a			6	6
7-		5.10b/F10	19	6a			5b
	VIIIb				6+	6+
7		5.10c	20		7-
	VIIIc	5.10d/F11	21	6b	5+	5+
7+							5c
	IXa	5.11a	22			7-
8-		5.11b/F12	23	6c
	IXb				7
8		5.11c	24			7	6a
	IXc	5.11d/F13	25	7a	7+
8+						7+
	Xa	5.12a		7b	8-
9-		5.12b/F14	26				6b
				7b+	8	8-
9		5.12c	27
	Xb	5.12d/F15		7c		8
9+					8+
		5.13a	28	7c+			6c
	Xc	F16
10-		5.13b	29	8a	9-	8+
		5.13c/F17	30	8a+		9-
10		5.13d	31	8b	9		7a
		5.14a		8b+		9
			32
11-		5.14b		8c	9+
		5.14c	33	8c+
11		5.14d	34	9a			7b

Základní povely

Pro určité situace se zvykově ustálily základní povely, kterými si lezci vzájemně sdělují, co činí nebo očekávají.

„Jistím!“ – vyjadřuje zahájení jistící činnosti, tedy jeden lezec zajišťuje druhého proti pádu, nejčastěji pomocí lana.

„Zruš!“ – pokyn pro ukončení jištění, lezec žádá, aby jej druhý lezec přestal jistit.

„Dober!“ – pokyn pro dotažení jistícího lana.

„Povol!“ – pokyn pro povolení jistícího lana.

„Pojď!“ – výzva jistícího, aby jím jištěný lezec vyrazil do cesty.

„Jdu!“ – oznámení lezce, že vyrazil do cesty a očekává zajišťování lanem od druhého lezce.

„Stůj!“ – pokyn pro ukončení pohybu, ať už lezení nebo dobírání lana. Ovšem nikoliv jištění (tj. zajišťování lanem proti pádu), jistit se musí stále dál i po zastavení. (Jištění může ukončit až jasné „zruš“.)

„Volné!“ – oznámení o uvolnění cesty, nebo lana (např. při slaňování) pro použití dalším členem družstva.

Mimo tyto základní povely se používá řada dalších povelů, které nám pomáhají vyjádřit řadu okolností, které můžou při lezení nastat, jako například kolik zbývá délky lana k použití, že hrozí pád kamení, či upozornění na potřebu zvýšené pozornosti. Jejich přesné znění není obecně ustálené, vždy jde o to, se vyjádřit jasně a srozumitelně.

Zdroje

Informace jsou z wikipedie kde je takový základ o všem. A základní povely jsou ze stránky https://www.horolezeckametodika.cz .

PS: Pokud ma někdo neco co by sem patřilo tak to připište či změnte pokud je něco špatně.

Franta