Skialpy 17-19.4.09

Tento víkend jsme byli na skialpech v alpách na Dachsteinu a Warschenecku. Byla to velmi vydařená akce. :)

Mapa: 

Dachstein a Warscheneck

Fotky:

online na internetu:

Dachstein 17-19.4.09

Shrnutí:

Hoj všem. Nejspíš nejsem ta nejvhodnější osoba na psaní tohoto článku, ale i přesto se vám pokusím nastínit skialpový výletík, který jsme já(Petr), Franta a samozřejmě organizátor Roman podnikli o víkendu 18.-19.4. Berte ho prosím jako inspiraci pro to čeho se vyvarovat a rozhodně ne jako něco odrazujícího, protože navzdory tomu co budu níže popisovat jsem si tento výlet užil, a až potrénuju tak příští rok pojedu znovu.

Původně jsme měli vyjíždět v 5 už ve čtvrtek a to na Grossvenediger, jenomže to postupně 2 nejmenovaní členové z různých a jiných důvodů vzdali, takže jsme ve čtvrtek v 6 hodin večer stanuli před problémem že jsme jenom 3 a z toho dva, kteří nemají ani ponětí o čem ten skialpinismus vlastně je. Nakonec padlo rozhodnutí pro „jednodušší“ variantu a to vrcholek Dachstein s odjezdem až v pátek.

Takže je pátek okolo půl deváté, věci sou už v autě (a že jich tam je … nevím jak by jsme se tam narvali v 5) a my opouštíme loděnici v Malé Chuchli a míříme vstříc novým zážitkům. První zastávka byla na benzínce v Češnovicích, zde přichází moje první rada: jestli vás tam napadne kupovat si něco k jídlu, tak ať to není bageta s kuřecím masem ... Dále už cesta probíhala celkem v klidu a bez větších problémů, dokonce jsme ani nezabloudili (zatím). Na parkoviště v Gosau-Hintertal jsme dorazili v sobotu asi ve dvě ráno, zalehli jsme v autě a spali zhruba do osmi.

Probudili jsme se do jasného rána a ihned se dali do balení a hurá nahoru. První hodinu jsme šli pěkným údolím okolo jezera Gosausee, potom už přišli na řadu lyže. Ze začátku se šlo docela příjemně a já s Frantou jsme si užívali nových zkušeností. Po další hodině jsme si dali malou svačinovou, já si vyzkoušel jak se zachází s pípákem (lavinový vyhledávač) a celkově panovala dobrá nálada, sluníčko pražilo a my se pekli … Po další hodině chůze jsem již začal pociťovat únavu (na rozdíl od Romana a Franty), navíc mi začala docházet voda, zde přichází moje druhá rada: vemte si s sebou dost vody!!, ale naštěstí se dalo sem tam někde v potůčku nabrat. V tuto chvíli jsme  stanuli před nejprudší částí našeho výstupu. Roman a Franta se s přehledem škrábali nahoru a já se pomalu plahočil za nimi, po překonání jedné spadlé laviny jsem byl již docela fyzicky na dně a tak padlo rozhodnutí vrátit se, protože nám všem bylo jasné že bych další výstup nezvládl. Po asi 2 hodinovém sestupu jsme opět stanuli u auta, já jako omluvu za přerušený výstup jsem uvařil večeři, u které jsme se rozhodli co dál. Roman měl dva návrhy a my se rozhodli pro nedělní pokus o výstup na nižší vrcholek Warscheneck (2380 m.n.m.) v Totes Gebirge.

Vyjíždělo se až ráno, takže my s Frantou po zkušenostech z předešlé noci jsme radši zalehli vedle auta a Roman zůstal uvnitř. Něco po 7 jsme se dali na cestu, která nám proti všem předpokladům trvala asi 3 hodiny. Částečně to zapříčinil trojnásobný průjezd městem Liezen a to pokaždé po jiné cestě a prakticky jiným směrem …(pokud má někdo nějaké dotazy ohledně tohoto města tak se nebojte obrátit na někoho z výpravy, jistě vám dá podrobné informace), a pak se na zpoždění podílelo několik špatných odbočení na cesty označené „Gütter weg“ o čemž dodneška nevíme co to znamená. Nakonec jsme našli tu správnou, zaparkovali a začali balit opravdu jen to nejnutnější. Poté co vedle nás zastavila rodinka s dítětem v kočárku nám bylo jasné že tenhle kopec opravdu nebude nic těžkého … Nejdříve se šlo v pohorách lesem ale pak přišel zasněžený žlab a my opět nazuli lyže. Začátek byl ok, ale pak se opakovala situace ze soboty a já se k chalupě v asi 1500 metrech tak tak vyškrábal. Vzhledem k tomu že ani Franta už nechtěl pokračovat dál, tak jsme shodili pásy z lyží a začali sjezd dolů. Naštěstí v této fázi jsem si věřil a většinou mi nedělala problém, Roman samozřejmě jel s přehledem a Franta po pár opatrných obloučcích nabyl jistotu a pak si to taky pěkně šupajdil dolů. Pak už jen následovalo rychlé sbalení a odjezd do Prahy.

Jak jsem psal na začátku neberte prosím tento článek jako odrazování od skialpinismu, i když je to velice náročná záležitost (teda aspoň pro mě) tak je to skvělý zážitek z hor a určitě na něj budu vzpomínat. A na závěr jedna rada od Franty: vemte si lžičku, ať máte čím jíst polívku!!

Petr a Franta